KLASICI – online knižnica

Mír: “Mír” v islámu znamená podřízení se vůli Aláha prostřednictvím božského a věčného zákona, šaríe, a rozšíření Dar al-Islam - neboli domu islámu - na celý svět. Nepřítomnost šaríe je nepřítomností míru. Protože je vůlí Aláhovou, že islám bude vládnout celé planetě, vstupování do nemuslimských zemí za účelem podřizování jejich populace a ničení jejich zkorumpované nevěřící kultury, není muslimy viděno jako “vedení války”, ale jako šíření míru.

Svoboda: Hurija, svoboda, znamená osvobození všech lidí z otroctví lidských zákonů a jejich podřízení vůli Aláhově a jeho zákonů v dokonalém otroctví.

Náboženská svoboda: Podřízení nemuslimů náboženskému apartheidu a druhořadé občanství v jejich vlastních zemích pod islámským právem. Tato volba je dostupná pouze křesťanům a Židům, nikoliv hinduistům, buddhistům a dalším, kteří mají pouze možnost přijmout islám nebo zemřít. Muslimové musejí dodržovat šaríu. Protože tyto zákony požadují podřízení nemuslimů, “svoboda vyznání” znamená pro muslimy v zásadě svobodu učinit ostatní nesvobodnými.

Džihád: Mírumilovná vnitřní snaha, která na indickém subkontinentu zabila až 80 miliónů lidí a v průběhu 1350 let zotročila a zabila desítky miliónů dalších na třech kontinentech. Může být násilný, ale pouze k obranným účelům, jako když si muslimové bránili svůj postup z Arabského poloostrova k hranicím Číny a cestou ničili místní kultury.

Agrese: Když nemuslimové dělají cokoliv na záchranu svojí kultury a odporují islamizaci svých zemí. I když je “agrese” nenásilná, jako v případě otištění karikatur kritických k islámu, na tuto netolerovatelnou urážku islámské nadřazenosti na zemi může být muslimy odpovězeno násilím. Protože odmítání podřídit se šaríí je vzpourou proti Aláhovi, na samotnou existenci nemuslimských komunit lze pohlížet jako na akt agrese.